Proč se pustit do podnikání na internetu

Luboš Kudláček 16. 9. 2010     Rubrika:  Byznys   

Internet je silně návykový a peníze ovšemže také. Vidina zisků ovládá myšlení jedinců i firem a není na tom vlastně nic zvláštního, je to zcela přirozené v naší kapitalistické společnosti a kdyby tomu tak nebylo, nemohla by ani fungovat. Podnikání na internetu má ovšem svá specifika, je ovlivňováno společností a především jejího vnímání sítě sítí. Zní to trochu jako klišé, ale podnikání na internetu je bublina, která splaskává a nafukuje se podle toho, jaké možnosti a nové technologie přináší.

Firem a živnostníků, které opravdu živí pouze internet, není mnoho. Je jich rozhodně mnohem méně, než se může na první pohled zdát. Hodně e-shopů a jiných komerčních webů zaniká brzy po svém vzniku a ten zbytek nějak přežívá jenom proto, že si jím majitel trošku přivydělává po večerech. Ten totiž chodí buď do práce, případně je v důchodu, každopádně ho Internet neživí a nikdy ani živit nebude.

Kámen úrazu je v tom, že lidé neberou podnikání na internetu vážně. Domnívají se, že je to něco jako Travian nebo Facebook, hra, v níž ve skutečnosti na ničem nezáleží. Stále žijí v pocitu, že podnikání v reálném světě je dražší a že by na to neměli, ale tohle je něco jiného, je to velmi snadné a nemohou vlastně o nic přijít.

U počítače tráví spoustu času. Registrují domény, které nechávají za rok expirovat, protože to zkrátka potom najednou stojí hodně peněz a možná jim také dojde, že všechny ty dlouhé názvy obsahující klíčová slova jsou úplně k ničemu, a že je nikdo nikdy nekoupí za částku, kterou si původně představovali a vysnili.

Píší blogy, kam umístí reklamu AdSense nebo Sklik nebo jinou a myslí si, že na tom vydělají a odejdou v pětadvaceti do finančního důchodu. Zakládají webdesignerská studia a stávají se z nich SEO konzultanti na volné noze. Je hodně možností, jak může člověk na internetu vydělat. Zvlášť když je student a potřebuje jenom takový příjem, který mu vystačí na sobotní zábavu. Budiž.

To, co člověk obětuje, je čas. Tento čas není tak drahý pro mladého člověka, protože ten si těžko uvědomuje, jak málo ho vlastně má, ale tak je to také v pořádku. Čím mladší, tím méně by měl být obtěžován těmito věcmi.

Jenže ten čas by mohl investovat do úplně jiného podnikání. Do něčeho, kde je větší pravděpodobnost, že ho to uživí. Že bude svobodný (v rámci zákonných možností) a celý život se bude moci věnovat jen svému byznysu. Studenti, kteří se rozhodli založit si e-shop, zkrachují pravděpodobně v témže okamžiku, kdy jim rodiče řeknou dost, starej se, jsi dospělej. Hra je pryč a následuje pouze zjištění, že přeprodávání domén (a podobné činnosti) nepřináší takové zisky, které by člověku stačily na živobytí. (Samozřejmě je tu možnost zůstat u rodičů, psát odborný blog a přeskočit všechny stupně Maslowovy pyramidy až na vrchol – k vlastní seberealizaci, ale ne každý na to má žaludek a potřebné štěstí.)

Podnikání na internetu přitahuje velkou pozornost z jednoho prostého důvodu: je to práce z tepla domova a na počítači. Tato věta je jako zaklínadlo, bohužel většinou pro lidi, kteří si pod tímto termínem představují práci žádnou, nebo minimálně velmi jednoduchou. Ono se to vždycky nějak udělá, zaonačí a přechytračí, vždyť tu neni šéf, kterej by mě hlídal. Práci můžu udělat večer, budu mít víc času na rodinu, můžu se dívat na oblíbený pořady v televizi atd.

Skutečnost je taková, že práce práce doma vyžaduje silnou osobnost, řekněme s dostatečně pevnou vůli a vlastní motivací k potřebným pracovním výkonům.

Takže proč se tedy pustit do toho podnikání na internetu?

Protože když se dělá s potřebným úsilím a vytrvalostí, vyrovná se podnikání v reálném světě. Pokud obětujete čas a peníze, můžete dosáhnout podobných úspěchů. Stejný čas a stejné peníze pro obchod elektronický i kamenný. Z hlediska potřebných sil v tom není rozdíl.