Porod
Porod je taková zvláštní věc, která nabádá k hlubšímu zamyšlení. Byl to bezpochyby velmi silný zážitek, na který se moc nezapomíná a následky vyplývající z aktu zrození vám docházejí až za nějaký čas, když si plně uvědomíte přítomnost nového života na tomto světě. Pro matku je porod vyčerpávající zkušenost, aspoň teda co já vím, a pro otce je tomu podobně.
Před porodem
Porod začíná tím, že se začne stahovat děloha, čemuž se říká kontrakce, a následně dochází k odtoku plodové vody z dělohy. Tím je dítě připraveno na cestu ven.
V mém případě se to stalo nějak k večeru a vydali jsme se tedy na cestu do porodnice. Byl jsem připraven pomáhat matce, jak mě naučili na předporodním kurzu, nicméně po příjezdu mi bylo oznámeno, ať čekám v čekárně, že budu v pravou chvíli zavolán na místo akce.
Po hodině čekání jsem to nevydržel a zavolal na mobilní telefon nastávající rodičky s otázkou, jak situace vypadá, že už mám noviny v čekárně přečtené a nedostalo se mi vůbec žádných informací. „Chvíli vydrž,“ sdělila mi. A tak jsem držel.
Po další hodině mi zavolala, že to bude trvat dýl, že čekat nemám. Že mi zavolá. Ale abych to zbytečně neprodlužoval, absolvoval jsem cestu domů, několik nedočkavých telefonátů, které jsem sám inicioval a na konec mi zazvonil telefon, že mám okamžitě vyrazit, že už to bude.
Na porodní sál
Křik matky mé dcery, která se měla právě narodit, jsem slyšel už v přízemí. Celá porodnice byla plná vzdechů a nářků. Venku pršelo, jarní bouřka, která symbolicky oznamovala příchod dětí na svět, říká se to tak a v našem případě se to vyplnilo. Byly dvě hodiny ráno.
Opět jsem byl uveden do čekárny, ale ne na dlouho. Měl jsem strach, že s tou laxností zdravotních sester porod prošvihnu, ale nečekal jsem dlouho. Jedna z nich pro mě přišla, odvedla o dvě patra výše a nabídla k oblečení bílou halenu se šněrováním vzadu na krku, kterou jsem si měl obléct. Poté jsem byl odveden na porodní sál.
Porod
Těžko popisovat takovou věc a upřímně řečeno se mi do toho ani moc nechce. Je to intimní, zcela soukromá záležitost.
Zaujal mě neosobní přístup sester, které vytrvale zasahovaly různě na pokojích a hlídaly všechny rodící ženy. V naší místnosti byl nahlas slyšet dunivý tlukot srdce nenarozeného dítěte. Když přišel čas, samotný porod pak netrval příliš dlouho. Pamatuji si na čerstvě narozenou holčičku, pupeční šňůru a krev. Otírání dítěte zdravotní sestrou, vážení a první přisátí k matčině prsu. Poté odložení dítěte do průhledné krabice, kde čekalo na vyšetření lékařem. Ten dorazil asi za dvacet minut, dítě poslechl stetoskopem, prohlédl všechny údy a provedl zřejmě i další průzkumy, na které si ovšem už nepamatuji.
Tím také porod skončil a nastala doba poporodní.
Autor: Redakce NETzin.cz
