Islám a historie islámu
Islám je nejmladší z velkých světových náboženství. Vznikl v 7. století na Arabském poloostrově, uprostřed drsné pouště. V 6. století ležela na severozápadě křesťanská Byzanc, k níž patřila polovina středomoří a na severovýchodě se rozprostírala mocná Persie, jejímž náboženstvím byl prastarý zoroastrismus.
Tyto dvě říše spolu zápasily o nadvládu nad téměř celým tehdy známým světem a o Arabský poloostrov nejevily skoro žádný zájem. Byla to chudá pustina osídlená kočovnými pastevci a lupiči jen s několika malými městy, v nichž žili obchodníci živící se dopravou nákladů od jedné oázy ke druhé. Zdejší obyvatelé uctívali stovky různých bohů a také svatyni známou pod jménem Kaaba, kterou údajně postavil už první člověk Adama po potopě ji obnovil prorok Abrahám. Tyto postavy nebyly Arabům neznámé, protože v jejich městech žili i židovští osadníci.
Kaaba stála v Mekce a právě tady se roku 570 narodil budoucí zakladatel islámu Muhammad. Pocházel z obchodnického klanu Hášimovců, ale záhy ztratil své rodiče a nadále vyrůstal u svého strýce. Ten ho naučil vodit přes poušť obchodní karavany velbloudů a jako mladý muž si také našel svou první manželku – starší, ale bohatou vdovu.
V té době se začal zajímat o židovské a křesťanské náboženství, byl zřejmě velmi citlivý člověk a zkoumal divoké a neutěšené poměry kolem sebe, v nichž tehdy Arabové žili – všudypřítomné násilí, loupežné nájezdy, odvlékání lidí do otroctví – to vše bylo na denním pořádku.
V necelých třiceti letech začal za nocí odcházet na horu Híra, ležící blízko Mekky. Tam se mu roku 611 zjevil archanděl Gabriel (Džibríl) a oznámil Muhammadovi:
„Jsi Posel Boha, jeho Prorok“.
Pak mu přikázal, že se musí naučit nazpaměť naučit soubor zjevení, který později dostal název Korán – (to, co je určeno k recitaci).
Korán ve skutečnosti vznikal mnoho let, sám Muhammad prý neuměl psát, a proto diktoval jednotlivé kapitoly (súry) svým pomocníkům. Celkem je jich 114, sestávají z více než šesti tisíc veršů a do jednoho celku byly poskládány teprve po Prorokově smrti.
Už roku 611 ale začal v Mekce kázat, ovšem postavila se proti němu dokonce i část vlastních příbuzných, protože občané se nechtěli vzdát svých bůžků. Nakonec musel uprchnout a se skupinou svých stoupenců se usadil v osadě, která dostala název Medína – město Prorokovo. Stalo se to v roce 622 a toto datum (hidžra) bylo zvoleno jako počátek islámského letopočtu.
Muhammad se stal brzy v medíně vůdcem a zahájil první vojenské výboje, které připomínaly spíš tradiční loupežné výpravy, ale Muhammad jim dal náboženský smysl a označil je za svatou válku – Džihád.
V roce 630 vstoupil znovu do Mekky, ovšem tentokrát jako dobyvatel, odebral se ke svatyni Kaaba, rozmetal pohanské bůžky a prohlásil ji za příbytek boží. Ve svatyni zůstal jen pověstný Černý kámen, meteorit, který údajně obdržel Abrahám od archanděla Gabriela.
Mezitím se stačil Muhammad ještě desetkrát oženit a v červnu roku 632 v Medíně zemřel.
Následující desetiletí přinesla islámu obrovské úspěchy. Korán byl upraven do podoby, která je dodnes platná a užívaná, počet muslimů rychle rostl a byly uskutečněny grandiózní vojenské výboje. Ukázalo se, že dosavadní velmoci dávno zeslábly a zkostnatěly a nemohou čelit náporu pouštních jezdců vedených svěžím náboženským nadšením. Během padesáti let tak byla dobyta celá Persie a polovina Byzantské říše a v rukou muslimů se náhle ocitlo světové impérium.
Zároveň to však byla doba velkého rozkolu – roku 661 došlo k prvnímu rozštěpení na dvě větve: sunnity a šíity, které existují dodnes. Příčina nebyla náboženská, nýbrž politická. Muhammad totiž zemřel bez závěti a neurčil žádného následníka, vznikla tedy otázka, kdo se stane chalífou – Prorokovým zástupcem na zemi a vůdcem všech věřících.
Sunnité poukazovali na Prorokovo doporučení, že si muslimové mají volit do čela toho z nich, kdo se těší největší úctě a vážnosti. Šíité naopak tvrdili, že právo na nástupnictví mají pouze Prorokovi pokrevní příbuzní, a to konkrétně bratranec Alí. (Muhammad nezanechal žádného syna.)
Alí se skutečně roku 656 chalífou stal, nicméně v roce 661 byl zavražděn jedním ze svých bývalých stoupenců a v Damašku se chalífou prohlásil Muáwija, čímž zahájil éru umajjovské dynastie, která vládla téměř 90 let.
Šíité
Zůstali v menšině, ale s novou situací se nesmířili a přenesli své naděje na dva syny Alího. Oba však tragicky zahynuli – jeden padl v bitvě proti Umajjovcům roku 680, druhý byl v témže roce zavražděn. Osud Alího a jeho synů natrvalo poznamenal tábor šíitů – stali se pro ně ztělesněním mučedníků a odtud také plyne mnohem emocionálnější přístup k náboženské víře, což mělo rozporné důsledky. Na jedné straně byl šíítský islám dynamičtější a mnohem otevřenější novým myšlenkám, na druhé straně se v něm projevoval sklon k autoritářství, agresivitě a nezřídka i k terorismu. Ve středověku tím proslula hlavně sekta asasínů, založená tzv. Starcem z hor, který ze své horské pevnosti Alamút vysílal vrahy po celém Blízkém východě.
Sunnité
Sunnitský islám nemá žádnou církevní organizaci, nemá kněze a bohoslužba se omezuje na modlitbu, ke které věřící svolává muezzin. Roli duchovenstva zde hrají tzv. ulamá, učenci, kteří se zabývají jak teologickými, tak i právnickými otázkami. Je to důsledek skutečnosti, že islám měl od samého počátku vlastní stát a musel tedy řešit i otázky zákonodárné, sociální atd.
V islámu je náboženství nedílně spjato s právem a politikou.
Šaría
Je islámský zákon, který říká věřícím, jak se mají chovat. Je to kompletní návod k tomu, jak být správným muslimem, a velmi podrobně určuje náboženský, ale i společenský a osobní život věřících.
Každý muslim by měl především plnit pět základních povinností:
- Uznávat Alláha jako jediného a všemocného Boha
- Pětkrát denně se modlit
- Dodržovat třicetidenní půst v měsíci ramadánu
- Poskytovat almužnu chudým
- Alespoň jedenkrát za život vykonat pouť do Mekky
Islám je především praktické náboženství, zdůrazňuje rovnost všech muslimů před Bohem a prosazuje sociální spravedlnost. Díky tomu se v minulosti šířil i mírovou cestou a menší skupiny lidí hlásících se k islámu jsou roztroušeny po celém světě. První mešita u nás byla otevřena v Brně.
Muhammad se nikdy neprohlásil za Božího syna, ale vždy jen za Proroka, který přináší zjevené Slovo boží. Navazoval přitom na židovství a křesťanství a dlouho věřil, že jej tato náboženství přijmou jako svého završitele. Teprve když nenalezl odezvu, prohlásil islám za samostatné náboženství
Muslimové věří v posloupnost proroků, kteří už před Muhammadem přinášeli zvěst o Bohu a měli schopnost konat zázraky. Patří k nim např. Abrahám, Mojžíš, Šalamoun a také Ježíš (Ísá), kterého muslimové uznávají jako velikého proroka, ale zásadně odmítají jeho božskou podstatu.
Muslimové věří ve stvoření světa a člověka, v existenci andělů a ďábla a také v poslední soud, při kterém lidé předstoupí před Boha a jejich skutky budou váženy.
Autor: Redakce NETzin.cz
