Daňová soustava ČR aneb kolik nás stojí stát
Většina lidí, občanů České republiky, platí nějaké daně. Pokud vyděláváte málo peněz, možná neplatíte daň z příjmu, ale to rozhodně není jediná daň, kterou si od nás stát bere na svůj provoz. Jako daně tedy platíme?
Daňová soustava ČR má svou strukturu a základní rozdělení.
- Přímé daně (důchodové a majetkové)
- Nepřímé daně (univerzální a selektivní)
- Poplatky
Daně přímé odvádí sám poplatník finančnímu úřadu, daně nepřímé vybírá plátce od poplatníka daně a odvádí je finančnímu úřadu.
Přímé daně
Jedná se o daně důchodové (daně z příjmu) a majetkové (daň silniční, daň z nemovitosti, daň z převodu nemovitosti, daň darovací, dědická atd.
Nepřímé daně
Univerzální daní je DPH (daň z přidané hodnoty), kterou platíme vždy, když si koupíme jakýkoli produkt nebo službu vyjma takových, které jsou od této daně osvobozeny (poštovní služby atd.)
Selektivní daní je potom spotřební daň (alkohol, nafta, benzín, cigarety), a daň ekologická, tedy daň z elektřiny, pevných paliv, planu atd. Sazba těchto daní je závislá na určených kritériích, například u piva je to rozhodujícím faktorem procento extraktu původní mladiny, u lihovin na obsahu čistého lihu apod.
DPH
Vraťme se ale k DPH, která zatěžuje každého občanu bez výjimky. Pokaždé, když si jde člověk něco koupit, významná část jeho peněz (v současné době je základní sazba 21 %) putuje sice nejprve k obchodníkovi, ale od něj přes finanční úřad do státní pokladny. Stát tak bere peníze nejenom z příjmu občana, ale také z toho, že občan něco za své peníze nakupuje…
Poplatky
Podle českého právního řádu se poplatky dělí na soudní, správní, místní a ostatní. Se soudními se občan setká (jak již název napovídá) u justice (rozvodové řízení, zápis do obchodního rejstříku a jiné) a se správními na úřadech (vydání řidičského průkazu, živnostenského listu, výpis z rejstříku trestů a jiné).
Místní poplatky vybírají obce, jsou tedy příjmem do obecního rozpočtu a obce o nich mohou rozhodovat, zavádět je a zase je případně rušit. Jde například o poplatek ze psů, poplatek za rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství atd. Mezi poplatky v kategorii ostatní pak patří poplatek za televizní a rozhlasové vysílání, dálniční známka apod.
Jak je vidět, stát má velice rozvinuté právní prostředí pro vybírání všech možných daní od všech skupin obyvatel. Běžný občan, který je zaměstnán, peníze napřed vydělá, jeho zaměstnavatel za něj v rámci tzv. superhrubé mzdy odvede část do sociálního a zdravotního systému a toto pojištění pak odvede i ze zaměstnancovi hrubé mzdy. Následuje pochopitelně daň z příjmu. Občan následně v běžném provozu svého života platí DPH a spotřební daň. A pokud něco od státu chce, zaplatí za to příslušný poplatek.
Autor: Redakce NETzin.cz
