Facebook, Banán a Petr Hejl
Z historických důvodů si poznamenám, co se vlastně na českém internetu v tomto období děje. Máme tu Facebook, Banán a Petra Hejla.
Facebook mění vzhled, Facebook chystá mail, Facebook je plný podvodných skupin, Facebook chtějí více využívat firmy. Desítky až stovky nevýznamných zpráv se na nás valí z jinak solidních médií, zpravodajských serverů a weblogů. Facebook je in a cool, jistě zruinuje Google, proč taky ne, vždyť je nejdůležitějším webem na světě a někteří lidé si neumí představit svůj život bez této komunitní služby. Co bychom dělali bez všech těch skupin a stránek, bez těch virtuálních přátel, fotek a videí. Nic. Asi bychom se nudili.
Facebook je zkrátka teď v Česku IN. Nepopírám, že nemůže být užitečný. Můžete na něm nalézt ztracené přátele, spolužáky a být s nimi v kontaktu. Jako firma můžete propagovat své výrobky a doufat přitom, že se nedopustíte něčeho nekalého a nepřijdete o svůj uživatelský účet (Facebook je mocný a vaše stížnosti potom budou těžko někoho zajímat), ale všechno to má pro mě jednu zásadní vadu. Je to posedlost. Posedlost a závislost, kterou nemám rád. Posedlost novinářů i lidí, kteří chodí na Facebook krmit přiblblá virtuální zvířata.
Banán
Málokdy se vidí, aby média s takovým nadšením informovala o útocích na servery webhostingu Banán s.r.o. Frontman skupiny Gipsy.cz si dokonce postěžoval, že kvůli tomuto hacku přišla kapela o ještě nezveřejněné písničky, které jsou nyní běžné dostupné na internetu a zdaleka nejde o jedinou negativní zprávu. Banánu je vyčítáno mlžení a zapírání skutečného problému (Banán byl napaden dvakrát, ne-li vícekrát), k tomu se přidávájí podvodné spamerské skupiny na Facebooku založené jedním ze spolumajitelů Banánu Radovanem Kalužou.
Ještě před nějakou dobou jsem si myslel, že Radovan Kaluža je pouze maskot. Že to je imaginární postava, za kterou stojí tým marketérů a kontroverzí přitahuje pozornost ke službám webhostingové společnosti. Jakmile ale Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodl, že je pan Kaluža spammer (na základě stížností obětí jeho nevyžádaných zpráv), pak teprve mi došlo, že je skutečný.
Petr Hejl
Petr Hejl zásadně nepoužívá slovo vyhledávač, nýbrž pouze zkrácenou verzi Hledač. V hlavě si nosí tři roky vyvíjenou myšlenku geniálního algoritmu, lepšího než má Google. S tím přišel do soutěže České televize Den D, kde požadoval jeden milion korun na další, teď už skutečnou, práci. Investorům nesliboval, že se to určitě podaří, ale v případě úspěchu by to znamenalo možnost prodat algoritmus za milardy dolarů.
To jest hrubý nástin případu Petra Hejla. Všichni se mu smějí, Živě s ním natočilo videorozhovor a má i několik fan-klubů. Ponechám stranou výsměch a myšlenku na to, jestli on není Petr Hejl opravdu geniální. Chci říct pouze to, že on není jediný svého druhu. Na internetu jsou mraky lidí, kteří přemýšlejí nad tou garáží, kde Brin s Pagem vymysleli koncept nového vyhledávání (Google) a kteří žijí ve větších či menších mýtech šířených mezi pseudoodborníky.
Takže to byl leden. Jinak se, milý deníčku, nic zvláštního nestalo.
Autor: Luboš Kudláček
Provozovatel Netzinu, autor knihy o WordPressu, publicista, blogger. Více na LubosKudlacek.cz
