Jak založit úspěšný e-shop
Nad čím je potřeba se zamyslet a co udělat, než zprovozníme vlastní elektronický obchod.
Tento článek je jakýmsi úvodníkem do světa elektronického obchodování. Co by měl člověk udělat, než se rozhodne založit svůj vlastní „malý“ obchod na internetu.
Průzkum trhu a volba sortimentu
Člověk by se měl věnovat tomu, co ho baví. Založit e-shop a investovat do něj znamená závazek na dlouhou dobu a měli bychom tedy prodávat minimálně takové zboží, o němž něco víme. Zároveň je dobré zjistit, kde to samé zboží lidé v této době nakupují, jak velká je tedy konkurence a jestli můžeme být oproti ní v něčem lepší. Bylo by nesmylné chtít prorazit s malým obchůdkem prodávajícím digitální fotoaparáty. Není to nemožné, ale velmi náročné, a to i v případě, že budeme prodávat levněji. Svou roli totiž hraje i důvěra a další faktory, k nimž se ještě dostaneme.
Živnost
K provozování e-shopu je pochopitelně potřeba mít minimálně živnostenské oprávnění. S tím souvisí registrace na Správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně atd. Je to zkrátka podnikání jako každé jiné bez ohledu na to, jestli nakonec něco opravdu vyděláte.
Nezapomeňte také údaje o svém podnikání na webu s e-shopem uvést. Podle zákona (č. 367/2000 Sb. § 53, odst.4) to udělat musíte. Na stránkách s e-shopem musí být:
- Jméno majitele včetně jeho adresy a dalších identifikačních údajů (IČ, DIČ)
- Obchodní podmínky
- Reklamační řád
Obchodní podmínky i reklamační řád si můžete sepsat sami, je však potřeba držet se legislativy.
Technické řešení
Před sepsáním tohoto článku jsem se podíval na článek s velmi podobným zaměřením, který jsem v roce 2008 napsal pro Lupu. Navrhuji v něm možnost využití aukční síně, tedy web někoho jiného, komu budu platit provizi, pokud budu chtít přes jeho stránky prodávat. Na tom se nic nemění. Pořád doporučuji tímto způsobem vyzkoušet, jestli je o zboží zájem a jestli mě bude vůbec obchodování a komunikace se zákazníky bavit. Problém je trochu v tom, že potencionální zákazník nemá (třeba na Aukru) přílišnou důvěru ke kvalitě a vyhledává pouze věci maximálně levné, předpokládaje, že se může spálit. Aukční server tedy doporučuji opravdu jenom na zkoušku. Jestliže chcete vybudovat stabilní podnik, nespoléhejte se na technické řešení a měnící se podmínky někoho jiného.
Druhou možností bylo „obchodní centrum“. Server, který zajišťuje e-shopy svým zákazníkům a společně je spravuje. Tyto „multisystémy“ fungují celkem úspěšně a za pár stovek měsíčně si můžete skutečně založit e-shop a prodávat co je libo, pokud tedy splníte nějaké ty podmínky provozovatele. Je to zřejmě jednoduché a levné, nezaregistroval jsem žádný výrazný problém, který by toto řešení nějak diskreditoval.
Poslední možností je vlastní server/webhosting. Buď si koupíte licenci k nějakému systému, nebo použijete open source. Můžete i někomu zaplatit za to, že vám obchod zprovozní, případně dokonce naprogramuje přesně podle vašich potřeb. Zde už není nic nemožné a záleží hlavně na tom, kolik peněz jste ochotni a schopni investovat.
Pár tipů na open source systémy pro e-shop
- Magento (velký systém)
- Prestashop (v současné době oblíbený)
- Quick Cart (spíš pro menší e-shop)
- Übercart (pro Drupal)
- Zen Cart – česky (velký, hodně negativní kritiky, ale použitelný)
Úspěch obchodu
V každém obchodování je důležité získat důvěru zákazníka. Záleží na vzhledu, subjektivně vnímané kvalitě, referencích a předchozích zkušenostech.
Když k vám přijde na ulici bezdomovec a bude vám nabízet velmi levné zlaté hodinky, zřejmě si je od něj nekoupíte. Bezdomovec totiž nevypadá moc dobře (ostatně díky tomu jste ho poznali), nelíbí se vám asi kvalita jeho projevu (na webu v písemné formě), nemáte s bezdomovci jako s obchodníky moc dobré zkušenosti a ani předchozí kladné reference od známých.
Důležité je tedy:
- Vystupování e-shopu a plnění závazků, které zajistí kladné reference i vlastní pozitivní zkušenost
- Použitelnost systému, který je pro e-shop použit
- Dostatečný popis zboží + fotografie
- Možnost výběru doručení, splátek apod.
- Automatické potvrzení objednávky a později informace o vyexpedování rozhodně zvýší pravděpodobnost, že zákazník zboží převezme a na dobírku zaplatí
Osobně se mi líbí, když je na webu telefonní číslo a mail s fotkou osoby, která se mnou bude komunikovat. Naopak nemám rád takové ty fotky operátorek (modelek) s širokým úsměvem a hands-free na uchu.
Založení e-shopu tedy probíhá v těchto krocích:
- Nápad, úmysl
- Úřady, živnost
- Technické řešení (může být i na druhém místě)
- Propagace (reklama, SEO atd.)
- Budování značky a pozice na trhu
- Udržování pozice na trhu a růst obchodu
Na českém internetu je mnoho e-shopů, které poslední dva body trochu zanedbávají. Soustřeďují se na atraktivní design (mnohdy ani to ne) a návštěvnost z vyhledávačů. Spoléhají na to, že jim vyhledávač a srovnávače zboží budou navždy posílat návštěvníky ochotné nakupovat. Mýlí se. V dnešní době takovému obchodu velmi lehce vznikne konkurence, která e-shop, jež není schopen uživit svého majitele, zlikviduje.
Jako zákazník:
- Nakupuju v e-shopech, kde se můžu, ale nemusím registrovat
- Kde mě nákupní košík vrátí po uložení položky tam, kde jsem s nákupem skončil
- Kde vidím solidnost (to jsou ty body v odstavci o úspěchu obchodu)
- Možná tomu někdo nebude věřit, ale o pár korun lišící se cena mě nijak nezajímá a nerozhoduje o tom, zda skutečně nakoupím
Autor: Luboš Kudláček
Provozovatel Netzinu, autor knihy o WordPressu, publicista, blogger. Více na LubosKudlacek.cz