PR články

Luboš Kudláček 9. 8. 2010     Rubrika:  Komentáře, Ostatní články   

„No…“ Krátce se odmlčel, uhasil cigaretu v popelníku na stole mezi námi a natáhl se do regálu pro štos posledních výtisků plátku, jemuž dělal šéfredaktora. „Prostě když děláme třeba anketu…“ Hodil ty noviny přede mě. „Nebo píšeme o něčem, co souvisí s oborem našich inzerentů, musíme na ně brát ohled. Dát jim prostor, to neni jen tak o něčem napsat.“

Nic divného na tom není. Prostě když se stane něco v podnikání firmy, která je dlouhodobým inzerentem a de-facto drží noviny nad vodou, redakce jistě nepůjde proti ní. Zpráva se napíše lépe, jinak, nebo prostě vůbec. A když přijde něco pozitivního, je třeba to naopak rozhlásit, tedy podpořit svého chlebodárce. Ten má pochopitelně také právo sám na svou činnost upozorňovat a navrhovat témata, kterými by se redakce měla zabývat.  Nikdo se nic nedozví a i kdyby, nikoho to nezajímá. A už vůbec ne jiné novináře: Proč se zabývat podrobnostmi a zbytečnostmi, všichni děláme to samé a jsme na jedné lodi.

Public relations (často uváděné pod zkratkou PR [čteno pí ár], toto označení pochází z angličtiny a volně jej lze přeložit jako „vztahy s veřejností“) jsou techniky a nástroje, pomocí kterých instituce nebo firma buduje a udržuje vztahy se svým okolím a s veřejností, nahlíží její postoje a snaží se je ovlivňovat. Jedná se o dlouhodobou cílevědomou činnost, která by měla mimo jiné zajišťovat poskytování informací veřejnosti a zároveň získávání zpětné vazby a dalších informací od veřejnosti. Důležitým aspektem PR je obousměrnost komunikace, kterou zajišťují (například na rozdíl od reklamy). Wikipedia

Možná jste právě před malou chvílí dočetli článek, který vypadal úplně normálně. Možná se vám líbil, přispěli jste do diskuze pod ním a možná jste si dokonce pomysleli něco o tom, že vám jeho autor přinesl užitečnou informaci.

Co když ale za ten článek někdo zaplatil? Někdo vás podvedl, protože existuje mnohem lepší služba, lepší kniha než ta, kterou autor recenzoval, lepší software než ten, jehož zkušební verzi vám autor doporučuje ke stažení. Vadí to?

Inu, nevadí. Situace je taková, že redakce není vševědoucí a musí si tak jako tak vybrat, o čem vlastně napíše. Konkurence je veliká a propagace jakéhokoliv produktu je stejně vlastně reklama zdarma, a jako reklamu ji také určitá část čtenářské obce vnímá. Proč si tedy nepřilepšit, když už k tomu má dojít.

PR články čteme dnes a denně. Málokterý je označen jako komerční sdělení, nejde přece o reklamu, jde o PR. Zkratka, pod níž si na Internetu někdo představí článek z mnoha externími odkazy, jiný tiskovou zprávu společnosti, kterou přeberou automaticky všechna média v oboru, další člověk vnímá PR jako ovlivňování veřejnosti ovlivňováním médií. Neboť jsou to právě a jenom média, která občanovi tisknou do hlavy obraz našeho světa.

„Chápu“, přikývl jsem. Byl silná osobnost, přímo z něj sálala inteligence a energie. Skutečný novinář s pevným názorem, autoritou a bleskovými reakcemi. Schopný naslouchat a během vteřiny vyhodnotit nápad jiného i s dopady do budoucna. „Tak tedy jo.“ Nebylo co dodat.