Pyšné blogy

Luboš Kudláček 29. 1. 2011     Rubrika:  Komentáře   

V administraci Netzinu je v tuto chvíli několik desítek rozepsaných článků. Jejich dokončení a publikování brání měřítko kvality, které říká, že pokud to není aspoň průměrně dobré, nemůže to být zveřejněno. To je ale omyl.

Každý bloger (mimochodem všiml jsem si výrazného posunu jednoho „g“ oproti dvěma „g“ ve slově blogger, takže to vypadá, že jedno „g“ zvítězí a bude tak v českých pravidlech) si nasadí nějakou svou laťku, stupeň kvality svých článků, které vydává.

Jeden den se několik hodin moří s nějakým úžasným článkem a další den přece nemůže zveřejnit něco méně dokonalého. Něco, k čemu nesehnal všechny informace, nebo to prostě neoplývá tak geniální myšlenkou, jako článek předchozí. Ten lepší, na který měl třeba pozitivní komentáře.

Pokud se nakonec k vydání takového méněcenného článku odhodlá, má tendenci uchylovat se k hloupým úvodníkům, jako třeba „no tenhle článek není moc dobrý“ nebo „holt není každý článek geniální“ a podobně, čímž vlastně článek sám degraduje a sám dává najevo, že není spokojený, „radši to ani nečtěte, vždyť to nestojí za nic“.

Když se ale podívám na velká média a na úspěšné blogy, rozhodně neplatí, že co článek, to úžasná myšlenka, perla, nebo informace hodna zamyšlení. Velká média servírují svým čtenářům bez okolků kopie, články o ničem, nebo dokonce nesmysly, a čtenáře to nijak zvlášť netíží. Jistě se najdou tací, kteří si třeba zanadávají v komentářích, ale jiné skupině lidí bude konkrétní článek naopak vyhovovat.

Kvalita článku je totiž velmi subjektivní. Když píšete blog osobní, píšete si jak chcete a určitá skupina sdílí (nebo nesdílí) vaše názory. Určité skupině jste sympatičtí, tak vás čte a menší kvalitu přehlíží. A to nemluvím o kvalitě textu samotného, kde platí, že psaní je jenom řemeslo, důležitý je nápad.

Když píšete blog oborový, záleží na informacích, které svým čtenářům sdělujete. Například určité skupině lidí můžete omílat jednu zprávu pořád dokola, protože je to informace žhavá a lidé mají velký zájem vědět maximum. Tak si můžete zvedat návštěvnost (pokud vám na ní záleží) i v případě, že vlastně nemáte jiné téma (nápad).

Jak vidíte, tento článek není moc dobrý. Jeho smyslem mělo být povzbudit lidi ke psaní, protože i článek, který sám bloger zavrhuje, má své čtenáře. Vždycky si je najde a vždycky s ním bude někdo spokojený, i když zrovna ten to nedá v komentářích vědět. Každá myšlenka může být pro někoho přínosná.

A na tuto myšlenku mě přivedl Yuhů už někdy v srpnu minulého roku příspěvkem Jsem bloger zpychlý, ne líný.

A mně trvalo pět měsíců, než jsem článek dopsal.